Více a více lidí celý život hledá ideálního partnera. Přemýšlí jaký by měl být, v čem se k nim hodí charakterem, zájmy a podobně. Jaká by měla být láska, kterou s ním budou prožívat. Jak jim může být příjemný, čím jim přinese štěstí. Když jsou lidé moudří, přemýšlí i o tom, že pro ně možná lepší někdo, kdo jim přinese nejen pohodu a pohodlí, ale přinese jim do života změnu nebo něco co sami nemají, a není to úplně pohodlné, ale potřebují to. Kdo ale přemýšlí nad tím, jestli je sám, tou pravou láskou pro toho druhého?
Jaká pravá láska?
Kolik našich přání je právě o tom najít svoji druhou polovičku. Někoho, komu můžeme sdílet své srdce, někoho, kdo nám porozumí, ale i někoho komu rozumíme my sami. Někoho, s kým můžeme spojit svůj život a s kým bude skvělé tím naším životem procházet. Sledujeme romantické filmy, zažíváme příběhy jiných i svoje, čteme knihy a říkáme si, kdo by se k nám asi hodil? Kromě vnějškového vzhledu, přemýšlíme o jeho nebo jejích vlastnostech. Jaké by jsme si přáli a jaké by byly dobré. Co by nám přineslo štěstí, co by zajistilo to, že spolu zůstaneme napořád a další a další. Něco nám řeknou rodiče, něco prarodiče, něco přátelé a známí. To vše si sebou nosíme. A vytváříme si profil, jako při hledání kriminálního živlu. Každý je jiný, někdo to bere intelektuálně, jiný to musí cítit. Je to on? Už je to on? Nebo ona? Po čase tak přibližně víme, co si přejeme. Po delší době si řekneme, že budeme rádi, kdyby měl nebo měla alespoň některé z toho, co si přejeme.
Co my sami jako pravá láska?
Otázkou ale zůstává. Přemýšlíme někdy o tom, že i my sami, by jsme se měli jednou stát pro někoho pravou láskou? Tím kdo někomu pasuje? A tím o kom bude přesvědčen nebo přesvědčena, že je to to pravé? Vezmeme někdy Ty své představy a aplikujeme je sami na sebe? Jsme takoví? Jsme milováníhodní? Nebo myslíme že bude fungovat to, že si to my užijeme a na druhém už tolik nezáleží?
Určitě jsem to trochu zjednodušil. Ale pojďme se nad tím vším pro změnu zamyslet trochu jiným způsobem.
