Jaká je povaha lásky, kdy si lásky ceníme a je pro nás tak vzácná? Jaké jsou její hlavní atributy? Jak jí poznáme? Na čem nám záleží aby měla? Tolik otázek a tolik odpovědí. Kdo lásku právě takhle vidí?
Láska rodičů
Jak je vzácné, když někomu záleží na tom aby se nám dařilo dobře, abychom prosperovali, byli šťastní a měli naději do budoucna. Nejvíce snad můžeme tohoto citu vidět u rodičů vůči svým dětem. Tolik bezesných nocí, energie, myšlenek, slz i peněz a stále ještě uvažují co dát víc. A když děti rostou, tak přemýšlí, jestli jim naopak nedají víc tím, že jim nebudou dávat nic. Prostě touží po jejich životním úspěchu a štěstí. Tak vzácná je to láska, tak málo co by děti chápeme, jak mnoho jsme dostali. Někdy je tak těžké pro nás rodiče dávat méně a méně, aby se nový človíček postavil na své nohy a mohl být jako my a stát na svých nohou. A pokud možno, aby byl ještě lepší než jsme kdy vůbec sami byly. To je přání rodičů.
Láska muže a ženy
Chápeme že krev své krvi dá první poslední pro její úspěšné pokračování. Což teprve, pokud se objeví láska mezi partnery, mužem a ženou, kdy si jeden druhému chce dát vše. Vzájemné o sebe pečují a ochraňují své štěstí. Tak málo by museli a tak hodně dělají. Projevují lásku nikoliv jen slovy, ale tím jak žijí každý den svého, rádo by se zdálo obyčejného, života. Jak je vzácná takováto láska. Kdy se jeden pro druhého obětují a zároveň si brání, aby se druhý nemusel obětovat tolik, ale ať se spíše obětuji já sám, než ten druhý. Ať jsem pro toho druhého štěstí a radost nikoliv starost.
Povaha lásky
O kolik víc obětí dokážeme milovanému dát, o kolik více chápeme jak je tato oběť svobodná, dobrovolná a s radostí. O tolik víc vnímáme jak je tato láska velká a hluboká. Není třeba slov. Jak se zpívá v muzikálu My Fair Lady: „Show me, show me now.“ Kde slovům ukaž mi, ukaž mi teď předchází výzva, aby milý nemluvil o tom jak ji miluje a jak je krásná, ale ukázal jí jak ji miluje. Skutečná láska nemusí moc mluvit. Stačí aby byla tichá, ale každým okamžikem přináší radost a štěstí tomu druhému.
Nemohu tady nezmínit a necitovat trochu krásných veršů o lásce z Bible z knihy 1. Korintským, 13 kapitola.
1. Korintským 13:1-7 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Pravá, skutečná láska bez svobody ji dát a vyjádřit láskou není. Je to povinnost. Něco co je vyžadováno a vynucováno. Jaká je tedy naše toužebná povaha lásky? Láska, která navzdory všem překážkám, prýští od jednoho k druhému svobodně je láskou, kterou skutečně chceme zažít.
Není v lásce tedy žádné místo pro povinnost, pravidla a kázeň? A jaká je naše vlastní láska?
